Děti a důchod


Všichni víme, že s dětmi je zábava, bez dětí by to ani nešlo, protože kdo by potom pracoval? Já vím, že to zní opravdu špatně a takhle škaredě a docela i necitelně. Ale kdybychom neměli vůbec žádné děti, tak kdo by potom pracoval a kdo by vydělával na naše důchody? Já tohle nemyslím špatně, tohle je pravda. Je mi zatím pětatřicet let a mám jedno dítě a já si myslím, že ani tak vlastně nebudu mít už žádný důchod, protože jednoduše naše populace stárne a rodiny vůbec nechtějí mít žádné děti. Každé rodině stačí vždycky jedno nebo maximálně dvě děti. A opravdu v okolí nemám nikoho, kdo má třeba tři anebo čtyři či více dětí, každý má jedno nebo dvě děti.

Dítě je můj poklad.

A také mám dvě kamarádky, které říkaly, že děti nechtějí mít vůbec nikdy, že s dětmi je to nebaví a že radši chtějí dělat kariéru. Já tohle chápu a vůbec jim to nezazlívám, protože přeci nemůžu nikomu radit, aby měl děti, když děti nechce, to je potom opravdu velice špatné. A proto je to jedině dobré a nejlepší, když děti má pouze jenom ten člověk, který děti opravdu a upřímně chce a když za tím nemá žádné zlé úmysly. Ale jsou zase lidé, kteří si pořizují děti, aby měly přídavky. Tohle všichni víme a bohužel je to smutná realita. A s tím by se také mělo něco dělat. Nechápu, proč stát také nějak nezakročí.

Já mám jedno dítě.

Já vím, že je opravdu hodně složité někomu zakázat, aby měly děti. Tohle snad ani nejde a právně by to nešlo ani nijak ošetřit, ale já si myslím, že každá žena a také každý muž, vlastně každý člověk, by měl mít také smysl pro to, jestli se dokáže o děti postarat, jestli opravdu bude brát jenom přídavky od státu anebo jestli má také něco ušetřené, jestli dokáže uživit rodinu i bez státu. To já, kdybych neměla našetřené peníze a kdyby můj přítel neměl práci, tak bych rozhodně žádné děti nechtěla. Já bych se chtěla postarat o své děti jenom kvůli tomu, že budu pracovat a že můj partner také bude pracovat a nebudeme ždímat stát.